Kritiky
6. 10. 2009
Ingrid Gerk (Merker)
Frauenkirche Dresden: Mozartova sakrální hudba s Hanou Škarkovou a Českým filharmonickým sborem Brno 28.06.2009
Na programu byly výhradně Mozartovy sakrální kompozice, slavné i méně slavné, což zaručovalo dramaturgickou soudržnost večera. Nejdříve byli posluchači poněkud překvapeni lehce forzními, typicky slovanskými hlasy sboru a sopranistky, ale po chvilce si je huddebníci získali, foze se totiž brzy vytratila a publikum mohlo být svědkem Mozartovské interpretace par excellence. Vedle "Laudate Dominum" z "Vesperae solennes de Confessore", KV 339, "Te Deum laudamus", KV 141, "Exsultate, jubilate", KV 165 a "Ave Verum corpus", KV 618 na začátku zazněly dvě kompozice s totožným názvem "Regina coeli", KV 127 a KV 108, což posluchači umožnilo přímo na místě porovnat dvě rozdílná pojetí tohoto textu.
Již od prvního "Regina Coeli" excelovala sopranistka Hana ŠKARKOVÁ v dechberoucích, velmi pečlivě vyzpívaných koloraturách a ozdobách, přičemž vynikaly mimo jié především perfektní trylky. Její hlas zněl měkce a ohebně a působil velmi příjemně. Její zpěv, velmi kultivovaný a stylový, znělý a schopný vystihnout i jemné nuance, zcela naplnil prostor kostela. Její hlas s plynulými přechody se vyznačuje nevyumělkovanou přirozeností. Pro mnohou zpěvačku obzvláště obtížná místa zvládala s naprostou samozřejmostí. S výjimkou skladby "Te Deum" byla celý večer zlatým hřebem každého díla. V závratných výškách její hlas zní a rozvíjí se obzvláště příjemně a plně. I přes všechnu technickou preciznost má dostatek prostoru pro jemná crescenda a decrescenda a obzvláště niterný, stylový přednes.
V úplném souladu, obzvláště pěkným zvukem a s obrovskou dávkou hudební citlivosti ji doprovázeli Český filharmonický sbor Brno a Komorní sólisté pod vedením Petra Fialy, skvělou vůdčí osobností. Dílo za dílem se všichni interpreti vždy více ponořili do Mozartova hudebního a duchovního světa a dovedli publikum do vyšších duchovních sfér.
Tento večer přinesl interpretaci Mozartových děl vysoké úrovně, která nebyla vždy naplněna po stránce technické, ale neustále naplňovala vysoké duchovní nároky daných děl, což bývá dnes bohužel často opomíjeno. Mozart si chtěl získat, jak kdysi napsal svému otci, nezaujatého posluchače i posluchače s vysokými duchovními nároky a právě při komponování sakrální hudby ze svého talentu čerpal to nejlepší. Jeho sakrální hudbu je třeba brát velmi vážně, ačkoliv vznikla v době, kdy byl sužován existenční bídou a vnitřními pochybami. Bylo cítit, že sólistka, sbor i orchestr v tomto hudebně duchovním světě žijí, že je pro ně něčím přirozeným. Svým interpretačním zaujetím nepozorovaně a přirozeně vtáhli publikum do svých osidel, takže opět jednou přeskočila pověstná jiskra, což se v poslední době, ne nutně kvůli úporné snaze o vnější preciznost, ale také kvůli rutině, stává čím dál tím méně často. Kdo chce jiné zapálit, musí sám hořet.
(překlad z německého denníku Ars concert Brno)
Frauenkirche Dresden: Mozartova sakrální hudba s Hanou Škarkovou a Českým filharmonickým sborem Brno 28.06.2009
Na programu byly výhradně Mozartovy sakrální kompozice, slavné i méně slavné, což zaručovalo dramaturgickou soudržnost večera. Nejdříve byli posluchači poněkud překvapeni lehce forzními, typicky slovanskými hlasy sboru a sopranistky, ale po chvilce si je huddebníci získali, foze se totiž brzy vytratila a publikum mohlo být svědkem Mozartovské interpretace par excellence. Vedle "Laudate Dominum" z "Vesperae solennes de Confessore", KV 339, "Te Deum laudamus", KV 141, "Exsultate, jubilate", KV 165 a "Ave Verum corpus", KV 618 na začátku zazněly dvě kompozice s totožným názvem "Regina coeli", KV 127 a KV 108, což posluchači umožnilo přímo na místě porovnat dvě rozdílná pojetí tohoto textu.
Již od prvního "Regina Coeli" excelovala sopranistka Hana ŠKARKOVÁ v dechberoucích, velmi pečlivě vyzpívaných koloraturách a ozdobách, přičemž vynikaly mimo jié především perfektní trylky. Její hlas zněl měkce a ohebně a působil velmi příjemně. Její zpěv, velmi kultivovaný a stylový, znělý a schopný vystihnout i jemné nuance, zcela naplnil prostor kostela. Její hlas s plynulými přechody se vyznačuje nevyumělkovanou přirozeností. Pro mnohou zpěvačku obzvláště obtížná místa zvládala s naprostou samozřejmostí. S výjimkou skladby "Te Deum" byla celý večer zlatým hřebem každého díla. V závratných výškách její hlas zní a rozvíjí se obzvláště příjemně a plně. I přes všechnu technickou preciznost má dostatek prostoru pro jemná crescenda a decrescenda a obzvláště niterný, stylový přednes.
V úplném souladu, obzvláště pěkným zvukem a s obrovskou dávkou hudební citlivosti ji doprovázeli Český filharmonický sbor Brno a Komorní sólisté pod vedením Petra Fialy, skvělou vůdčí osobností. Dílo za dílem se všichni interpreti vždy více ponořili do Mozartova hudebního a duchovního světa a dovedli publikum do vyšších duchovních sfér.
Tento večer přinesl interpretaci Mozartových děl vysoké úrovně, která nebyla vždy naplněna po stránce technické, ale neustále naplňovala vysoké duchovní nároky daných děl, což bývá dnes bohužel často opomíjeno. Mozart si chtěl získat, jak kdysi napsal svému otci, nezaujatého posluchače i posluchače s vysokými duchovními nároky a právě při komponování sakrální hudby ze svého talentu čerpal to nejlepší. Jeho sakrální hudbu je třeba brát velmi vážně, ačkoliv vznikla v době, kdy byl sužován existenční bídou a vnitřními pochybami. Bylo cítit, že sólistka, sbor i orchestr v tomto hudebně duchovním světě žijí, že je pro ně něčím přirozeným. Svým interpretačním zaujetím nepozorovaně a přirozeně vtáhli publikum do svých osidel, takže opět jednou přeskočila pověstná jiskra, což se v poslední době, ne nutně kvůli úporné snaze o vnější preciznost, ale také kvůli rutině, stává čím dál tím méně často. Kdo chce jiné zapálit, musí sám hořet.
(překlad z německého denníku Ars concert Brno)